Očista
Očista
Anotace: ...snad ...
Procházím nočním městem
vyprázdněnou ztichlou ulicí
přes den plnou hluku, barev, vůní
pulsující, živou(cí).
Instinkt velí mi držet se při zdi
v stínu lamp
sem tam svítících.
Slyším jen své vlastní kroky
a najednou zdá se mi
všechno nepochopitelně vyprázdněné
cizí.
Dech města ustrnul
v svíravé křeči.
Kam se vytratil
a proč tak náhle zmizel
genius loci?
Prudký podzimní déšť
s příchutí sněhu
odvál všechnu něhu
v konečcích prstů
dotýkajících se
starých a zanedbaných domů.
Nečekaná očista těla
proniká pomalou cestou
přes překážky
až k duši
zasažené chvěním.
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk04.11.2009 23:14:00 Lota
...genius loci jen tak neodchází, obvzlášť ne z takového místa, které jsi Ty tak popsal... :-)
04.11.2009 21:30:00 Severka
nedávno jsem měla také podobný pocit, ...;) asi se naše duše připravují na to dlouhé zimní období...*
04.11.2009 21:19:00 Lorraine
Podobný pocit jsem prožila za chladného ranního ticha, které rušil jen zvuk padajícího listí...
