Mortimer

Strana číslo šedesát sedm
Odstavec druhý
Pátá věta
Třetí slovo od konce
Cožpak není deště, když chci ještě?
Božstvu zřejmě došla mana
tak se všichni, do jednoho oběsili
na kusu lana
zvaném oprátka

Strana osmadvacet
Zde se začínají odstavce hýbat
Věty ztrácet
Slova už nejsou to, co bývala
Pověz mi, Mortimere..
co Tě štve a co Tě .. slušně řečeno .. kaká?
Miliardy let si aranžoval hvězdy na nebi
a víš Ty vůbec, kde je jaká?
Nevíš!

Strana číslo jedna
Odstavce zmizely
Věty také
Jen myšlenky uprostřed prologu
zdají se býti křivolaké
Je to výzva, slib Ti dát
Ale co když mne chytí, sváží..
a budou se ptát?
Co jim mám, Mortimere, říci, až namíří na mne zbraní?

Po knize nezbyla ani stopa..
jen toto věnování