Ataxie
Ataxie
Jak vrána k vráně sedám
Lidskou páteř v sobě nemám
Potmě světlo hledám
Kokon rozbalím, lehce nechty na znamení
Šperky odhodím, naberu šterk a kamení
Odvaha jako by byla předmět nehmotný
Denní svit, temnota, jsem nerozhodný
Radši bez světla sám schovaný
Jsem špína, chci do země zpátky
Není to víra, jen prohnilé vzpomínky
Světová ataxie myšlení
Domů mě zahání
Je to každoroční selhání
Lidskou páteř v sobě nemám
Potmě světlo hledám
Kokon rozbalím, lehce nechty na znamení
Šperky odhodím, naberu šterk a kamení
Odvaha jako by byla předmět nehmotný
Denní svit, temnota, jsem nerozhodný
Radši bez světla sám schovaný
Jsem špína, chci do země zpátky
Není to víra, jen prohnilé vzpomínky
Světová ataxie myšlení
Domů mě zahání
Je to každoroční selhání
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Přemýšlím, mezi řádky. A vzpomínky... jdou zpátky...
11.11.2009 21:04:00 | Kapka
...to ten podzim?
09.11.2009 15:34:00 | WAYWARD
je to hodné zamyšlení...cítit se jako špína a "chtít do země zpátky"...no mi se to líbí..jen ta zvukomalba mi nepřijde tak ponurá jako obsah ale jinak je to skvělé :) jdu číst dál
08.11.2009 19:18:00 | Lady Carmila- Políbená mlhou..
Působí na mne stejně, jako na jericho... možná, vnitřní kalkulace.?..
08.11.2009 19:07:00 | labuť
zajímavé ST.
08.11.2009 19:05:00 | Acham