Nepíšu básně

Anotace: ...Lištička a ti druzí ...obrázek k dílku je k nahlédnutí na asicr.blog.cz ...

Filosofie života
do něžných slov a vět ukrytá
zpěvná melodie gejzíru myšlenek
od země do nebe ranním svítáním vyrytá.
Přináší mi pocit radosti, bolesti,
smutku i štěstí …

"Ty máš rád poezii, viď?"
Řekla servírka Lištička
a zvedla své smaragdové oči
od několika řádků
mnou právě napsaných
na pivním tácku.
"Ani nevíš jak moc, Lištičko.
V poezii je obsažen celý svět
poezie stejně jako písně
nezná hranic.
Poezie je čtvero ročních období
jarní zamilovanost
letní erotické dusno
podzimní zrání
zimní skon.
Poezie je moudrost a vášeň
proto ji tak rád čtu
proto se pokouším čas od času
napsat pár slov, řádků
které někoho, někdy … snad potěší
tak jako se těším já, když si poezii čtu.
Pro mě je Lištičko poezie ženou
třeba takovou jako jsi ty."
"Hele a nekecáš trošku?
Proč zrovna já?"
"No protož jsi žena
půvabná, neodolatelná, svůdná, divoká …"
"… a to nevadí, že jsem na holky?"
"Bože!"
Ten nahoře se nervózně zavrtěl
a houknul, "neruš, když se kochám
tím, co jsem stvořil."
"Jsem vám tu pro blázny, co?."
Zavrčela Lištička a snažila se mě rukou
lehce plácnout.
To ale nevydržel malinkatý červený knoflíček
držící Lištičky bujná ňadra
v o jedno číslo menší rudé košili
s malou bílou lebkou na límečku.
Prostě uletěl.
Zmohl jsem se jen na další, "bože ..."
Ten nahoře
to tentokrát nechal bez komentáře
a taky zíral.
Knoflíček cinknul o mou pátou whisky
přeběhl po bílém ubrusu
kolem bílé vázy se staženým hrdlem
jako mám teď já - údivem.
Hupsnul na podlahu a dál se kutálel.

Hračka.
Mluvící kocour Mňouk vystřelil
z okna na kterém lenošil
popohnat rozverný červený knoflíček
s vášní, bezprostředností a hravostí
sobě /čti kočkám/ vlastní.
Rovnou přes hubu
dobrovolného požárníka Dobrovolného
který se po uhašení žízně skácel pod stůl
i se svou stříbrnou přilbou po dědovi.
Ostré drápky
prosekly na Dobrovolného tváři
kůži…
…a nic.
Spal dál.
Mňouk tušil průser
pro jistotu
nechal knoflíček knoflíčkem
skočil Lištičce do náruče
a nám zakryl výhled.
Blbec.

Lištička jakoby se nic nestalo
dál vyzvídá.
"O čem píšeš nejraději?
Mám ráda tvé básně o lásce
píšeš o ní moc pěkně
a většina těch básní je krásně, sladce smutná
nic umělého.
Všechny ty básně se dají prožít
ochutnat a voní.
Víš to, že tvé básně voní, jako šafrán?
Nevím proč
prostě mi tak voní.
Kdybych nebyla na holky
hned bych tě Danče čmajzla."
Tak vidíš, Lištičko
já si zas nemyslím, že píšu pěkně o lásce.
Spíš je to jen povídání
o všech těch démonech
mého života
o přítomnosti.

Nepíšu básně
jen popisuji vše kolem mne."

…k čemu by mi jinak bylo, že věci vidím
když bych je neuměl popsat
a nechat ostatní, aby se i oni jimi těšili.
V hlavě se mi honí myšlenky
bez přestávky
přemýšlím
až do úplného vyčerpání
hraničící s šílenstvím.