Den má světlo slunce,
noc měsíc a tmu,
já mám jen svůj stín,
všude, kam se hnu.
Pustit se mě nechce,
pořád si chce hrát,
schválně říká měkce:
pojď se schovávat.
V labyrintech stínů,
každý můj krok hlídá,
na všechny mé otázky,
tichem odpovídá.
Než si jdeme lehnout,
hraje stínohry,
že je lhář mu neříkám,
- není zvyklý na prohry.
chci béjt v davech obdivovatelů:-). Protože je to fakt krásný a tuhle si dám do oblíbených a tebe jako autora taky
12.07.2012 16:17:11 | kočkopes
perfektní, geniální... jak to, že to nemá davy obdivovatelů? tohle je přeci nádhernej druh poezie...
06.01.2010 22:42:00 | drsnosrstej kokršpaněl