POKUD MOŽNO NAVŽDY

Nosíš masku klauna,
pod níž se schovává uplakaná tvář.
Navenek usměvavá
a tak plná optimismu,
avšak uvnitř tvé zlomené srdíčko krvácí.
Sama sobě se bojíš přiznat,
že se trápíš tiše ve svém koutku.
Tvá duše křičí a naříká,
nikdo tě neslyší, nevnímá,
jsi tak sama.
Nemůžeš usnout,
stále myslíš na človíčka,
co ti tak moc ublížil.
Tvé slzy smáčí noc co noc polštář,
a pak když už konečně usneš vyčerpáním,
i ve snech vídáš toho,
co ti pošlapal tvé překrásné sny.
Utápíš se ve svém žalu,
nikdo ti nemůže pomoci,
jen ty sama.
Vzpomínky zůstanou, je těžké zapomenout.
Tak tedy zavři své oči
a až je po maličké chvilce otevřeš,
spatříš mě.
Pevně tě obejmu s upřímným úsměvem
a dotknu se tvého srdce.
Teď už víš,
že nejsi sama.
Mám tě ráda.
A pokud možno navždy.