kameny změkly
a semkly se
jak buchty na pekáči
hory zakotvily...
noční tmou zní
tikot osamělých zdí
z měsíčních cihel
a já si připadám
jako zbloudilý pacient
po chodbách nemocnice světa
kterého čímsi umrtvili...
když tu náhle
jakoby se rozsvílo
prvotní světlo
čísi ruce vyrostly z podlahy
a zaklepaly mi na rameno
aby pohladily...
akordeon v kleci začal hrát
dveře začaly klíčit
ze stropu padají kytky
hudba jazzu se smísila
s hukotem jezů
nádobí u dřezu
rozepjalo křídla
stůl zadupal
a židle se roztančily...
i když jsi daleko
vidím tě...
v ohybu světla
tvůj rytmus těla
melodii citu
harmonii vědomí
i ten rozpustilý ženský smích
jsi jako dítě
předběhla jsi dobu i mě...
ale já se nevzdám
vezmu to úvratí
půjčil jsem si perutě
od ledňáčka
rozhrnul vesmír
a rozbíhám se...
jen na chvíli zpomal
a já závratí
doběhnu tě....
Blíž bude zakrátko,jen si vem zpětné zrcátko....tam se skrývá..TAONA věčně živá....:-)
24.11.2009 14:31:00 | zvířenka
...jako vždy!! budu se opakovat
další co pod polštář, večer si tajně schovám
a ze sna budu číst, to vzkyplé proaróma,
které mě zmámilo. A tělem drze cloumá...
24.11.2009 08:06:00 | šuměnka
Půvabně bláznivá ;)
23.11.2009 21:42:00 | Lilien
A co když ty pocity nejsou malicherné...:-D
Docela tuším...i když kdo ví?
23.11.2009 21:12:00 | Mirka Hedbávná
půjčil si perutě
do dály hledí
stojí však nehnutě
poraněná
je jako dítě
stůl zadupal a židle se roztančily.
Vědomí zpomalí
a znenadání jí obejmeš
ST
23.11.2009 17:55:00 | Tanzania