Anotace: ...
Bojím se.
Další dny ubíhají svým tempem
vzpomínky se nevracejí
život stagnuje na obvyklých místech.
Stejně smutných i veselých lavičkách.
Na stejně reálných i nereálných místech
ve stejných pocitech...
Bojím se.
Za okny mi utíká žití.
Vlak se řítí snovými krajinami
ale okna v kupé jsou potaženy černým sametem
a cestující zpívají Mozartův requiem.
Sedím opilá pod sedačkou a směju se.
Bojím se.
Odpouštění která neuím přijímat
opouštění která se vracejí s každým zapomenutým úderem Tvého srdce
Stejně smutných i veselých lavičkách.
ber tenhle koment jako prani at uz jsou vsechny jen vesele :)
24.11.2009 21:28:00 | mattoni.uz.neni
Bojíme se všichni, ale vyskoč a utíkej vstříc novým zítřkům, stojí za to, ať jsou jaké jsou... a zkušenosti posilují...
24.11.2009 07:30:00 | labuť
Těžko Tvé dílko zažaditi správně... pro mne hodně působivé, velmi dobře podané a čtivé. Zamyšlenkové a hloubavé, zanachalo jistý pocit smutku, ale také prostě osud život, spíše jeho část... ST!
24.11.2009 06:14:00 | NikitaNikaT.