Smrt se smějě, neusmívá

Smrt se směje
Neusmívá
Anděl v krvi leží
Jsou stíny které zmizí
Po vyslovení „amen“
Jsou slunka na nábřeží
Co brečí na svítání
Jsou tmavá jako
Hořkost nocí
Co odebral mi
Poutník na samotě
A v klínu koušou rty
Smrti
Co neusmívá se
Jen padá jako kapka
Z tvého těla
Na kalich nesmrtelnosti
A plave
( tiše šeptajíc, padajíc na kámen