Anotace: Jeden člověk by to mohl pochopit...
Dvě tváře …
jedna poodhalená trochu,
druhá zakrytá tajemstvím.
Dvě neviděné bytosti,
dva rozdílné osudy.
Dva někdy tak podobní lidé.
Dvě životní cesty … s určitým cílem,
daleko od sebe a přesto chvílemi spolu jdou.
Dva rozdílní lidé … potkají se?
Dvě bytosti … tváře nepoznané.
Dvě duše … v mnohém spřízněné.
Když dál si byly … přece k sobě měly blíž.
A teď když jsou blíž k sobě … tak se vzdálily.
Přes den tiché jako píseň beze slov,
v noci však ožívají jako skladba z not.
Dvě bytosti mostem z myšlenek propojené.
Neznají jediný zvuk hlasu,
podle něj najít se nemohou.
Však pár slov jim postačí zcela
a obě ví, kdo jsou, i když jinak se neznají.
Spřízněné duše...To mají občas nesnadné...A přesto tu pouto bude navždy. Krásná :) ST
19.02.2010 13:39:00 | Isobel
Měl jsem pocit, že se budu muset verši proplétat a možná se tam zamotám. Nestalo se.
08.01.2010 15:10:00 | René Vulkán
Verunko ta je nádherná, hloubkou procítěná, velmi mi blízká, zamyšlení nelze uniknout, slova pravdivá ve mně budí stud nad vším špatným co jsem svým přátelům udělal, vzpomněl jsem si i na Tebe, nebudu Ti to psát osobně, nestydím se za to že jsem Tě mohl poznat a že cítím co cítím, mrzí mě že dost opadlo povídání, nadšení, kamarádství i když jsme daleko :-) ale jen fyzicky :-), snad si budem psát zase více, snad za to může jen čas, snad nám není výmluvou za kterou se schováváme :-)
měj se moc krásně a ještě jednou děkuji
08.12.2009 21:18:00 | losscar