Mikuláš

Mikuláše moc si vážím,
s čerty ráda žertuju,
je to tím, že tenhle svátek
od malička miluju.

To napětí a čekání
až zazvoní u dveří,
je stejné jak první pusa,
kdopak z vás mi nevěří?

Pekelníci vtrhnou dovnitř,
umírnění nebe-pánem,
napětí se začne šířit,
se zlobivými je ámen.

Písnička to zachraňuje
čerti chrastí o stošest,
zas musejí pytel schovat,
a dál se svou cestou vést.

Napětí už povoluje,
když řetězy chrastí míň
cinkot zvonku vzdaluje se,
přesto na mě padá splín.

Co ta velká kniha hříchů,
co zapíše příště zas,
budeme žít dál v oblacích,
nebo kotel spálí nás?

Hřích se těžko smyje z duše,
tíží jako balvan ten,
já však věřím, že nás mine
a zůstane láska jen.

Tu každý rok opráší nám,
Mikuláš tou berlou svou
a my budem dál prožívat,
lásku svoji vzájemnou.