Krutá nespravedlnost

Svraštělá ruka na stole položená,
smrtelnou křečí zmíraná.
Žíly zarudlou krví prolité,
prsty ranami poseté.

Paže hubená jak větev hynoucí,
jen kůže na kosti visící.

Hrůzný pohled této osoby,
v očích smutek a strach jen.
Tváře propadlé a rty sevřené,
na půli cesty v zapomnění.

Však není to smrt,
jen nesmírná zloba a srdce raněné.

Jeho jediná dcera ho opustila.
avšak neodešla sama, z vlastní vůle,
krutá smrt si ji našla.

Ach, jaká nespravedlnost na tom světě převládá.