Stojí v koutě dívka bledá
jejím rtům odolat se nedá.
Její oči smutné jsou
bloudí černočernou tmou.
Slzy ji po tváři stékají,
myšlenky pokoj ji nedají.
Zažila bolest, zradu i strach
její srdce rozpadlo se v prach.
Na rukou rány osudu zakrývá
bolest byla jen chvíli pálivá.
Pro lásku umírá,
nikdo se nedívá.