Tam u Pekelných bran

Čisi ruka klepe na dveře.
O pardon snad není to ta má?
Vidím svůj život jako ve hře.
Herec já jsem i divák sám.

Improvizuji,po jevišti tančím
a z hlediště se usmívám.
Ten příběh,ta vtipná tragedie.
Jakoby můj stín v ní hrál - hlavní roli.

Láska?Prohra?Pád i vzlet.
Život shr do několika vět.
Od narození po smrti lože
...
A ten divák co mu slza spadla
na tvář a pak kutálí se dál.
Odchází z kina zaskočen
avšak je pozdě - je u pekelných bran.

Neb v den kdy pochopil chyby
a pochopil co dříve nechápal.
Život před očima proletěl mu.
Usmíval se když umíral.