Anotace: ...v pět ráno cestou na vlak můžete konverzovat leda sami se sebou...nebo s princeznami...
* * *
Ty labutě tam stále byly.
S hlavami ve vodě
připomínaly hejno
vzpurných princezen.
(Když tě ticho drtí
závany smrti
jsou
bělostné ...)
Na větvích stromů
posetých kapkami
se houpaly odlesky
mého starého bláznovství
které mě provázelo
tolik let ...
Viselo tam ve střípcích
jen je sebrat
a vycucat z té šedi
současnosti
alespoň pár kapek
pravé rubínové
krve.
(Drtím sebe
tiše
a labutí
říše
volá ...)
* * *
st je málo, tak strašně málo.. ukryji si ji v sobě a budu se vracet.. st tisíckrát podtrženo..
28.12.2009 21:33:00 | zelená víla