Anotace: Tak to je další pokus a jestli chcete, tak to přestanu zkoušet :)) protože mám pocit, že mi to moc nejde..
.
Vítr
ledovými zuby
češe vlasy
záclon
tkaných z cigaretového kouře
A tma se halí do peřin
ustrašeně uhýbá
do kouta
kde vydrží stát
do svítání
lačně civět
na nás
Zakopla jsem sama
o chuchvalec
citu
či o vlastní sen
co se válel
za prahem
tvých dveří
a nikdo se nesmál
Ráno padá těžce
jako opona
mlhy
i když se klaním
až k zemi
jako podťatý
stonek podzimu
nikdo netleská
Tak jdu domů
odřená dlaň
ta se zahojí
než se vdám
.
16.07.2006 18:25:00 Sunny
Ten závěr je náhodou moc dobrý. To vždycky říkával taťka, KDYŽ jsem někde upadla, jestli jsem chytla zajíce a pak: neboj, to se zahojí:o) a proto děkuju, já úplně zbožňuju, když mě někdo dokáže vrátit na malé chvilinky do dětství:o))
13.04.2006 17:41:00 WhiteShadow
Pěkný, jen ten závěr se mi nepozdává.., ale možná se na to dívám jen moc povídkářsky..
18.12.2005 20:48:00 uživatel smazán
Dneska je todleto poslední, co si přečtu, páč musim, ale chtěla bych eště říct, že to teda zkoušet máš a navíc pčímo musíš! Páč to je hodně ecký.
04.12.2005 22:10:00 Manik
Nepoznáš to, ale já to vím, protože je to on s kým jsem jednal, když jsem si vyřizoval, abych mohl být editor...
02.12.2005 22:58:00 Blazius
Já sice preferuji vázaný verš, ale tato báseň mě velmi oslovila. Zní naprosto pravdivě a jistě.