List bez čáry věčného života

Šumivá ukolébavka
V krabičkách z moře
Oživla na žádost,
Kterou nikdo nevyslovil
A klíč,
Který vznikl z jeji písně,
Otevřel Pandořinu skříňku.

Není divu,
Její skladatel žil přece
V dobách géniů předků,
Kteří nás raději opustili,
Než aby se oslepili
Skutky, které rozhodly
O konci neexistujícího ráje.

List, který postrádá
Čáru věčného života,
Byl zatracen pro svou jedinečnost
A rozhodl se
Raději žit ve lži
Než v kruté pravdě.
Pak rozsvítil svou Hvězdu,
A jeho štěstí stalo se skutečným.
Stačila jediná myšlenka,
Aby se zatracení stalo pravdou.