Věřím?

Anotace: snad...

Sbírka: Naděje

Pohráváš si
s mým tělem
tiše mě bereš
do náruče
cítíš jak
srdce mi tluče
tiše...
líbáš má ňadra
jako by to
byla největší
pochoutka
tohohle světa
a já se propadám
do jiného světa
když prsty zaboříš
do podstaty věty
a šeptáš že miluješ
...
Navždycky rozdělíš
tyhle naše dva světy
Na můj a tvůj...
a konec je vlastně
v nedohlednu
protože před sebou máme
ještě celou noc
snad se osmělíš...
a budeš se mi věnovat
celým svým já
...
Věříš mi?
ptáš se mě snad po sté
a ruce svážeš mi
svými myšlenkami
a opět se ponoříš
do naší reality
...