Rozbouřený potok
valící se přes luka
nemilosrdně odnáší
sny, touhy, kusy života
do dáli, do ztracena
V našem světě neomezených možností
v době svobody a demokracie
snažíme se předhonit čas
a přec na očích klapky nosíme,
jenž nám zatemňují mysl
Nechceme vidět
bídu, hlad, utrpení
zoufalé výkřiky přírody
či strach v dětských duších
u sousedních dveří
Už nechci býti potokem
nečině přihlížejícím.
Člověk jsem silný
víru mám v srdci
a srdce na dlani
Taky se snažím, ale občas mám pocit, že to stejně nikam nevede...
09.01.2010 11:03:00 | kleopatra.sedma