Anotace: ...až jednou...
Rozezníš ladičku
Nástroje naše ladíš
k dokonalému souznění
Pak v jasné, přesné harmonii
rveš struny
a biješ do
bubnů, činelů, gongů a zvonů
Jak zpěv zní
vzdechy tvé i mé
do rytmu k tomu
Divoká sonáta milování
Život je umírání
a smrt je součást života
Do propocených prostěradel
zavinou mne
jak Krista do Turínského plátna
až přijde čas
a nebudu světu už nic platná
Ty nezapomeneš
A pohřeb můj
ozvučí tvoje tóny
I v rakvi bude vibrovat
mé ztuhlé vymilované tělo
Jsi virtuóz a umíš hrát
Ozvučí
jako tolikrát za života
tvé vzdechy
v době, kdy spát se mělo
i tentokrát čas v mém
věčném spánku
Dík souznění
nic v nás neumřelo
Já spím a ty mě kolíbáš
akustickým polibkem
Umírám
teď chvíli budem jeden
pro druhého
jenom snem
Tak vzdychej
jak za živa při milování
hlaď mě a líbej
Tóny mi sebou dej
Rekviem dávno složili jsme
navzájem
pro sebe
Dnes zvučíš pohřeb můj
Zbytek těch tónů
nechám si na uvítanou
jednou
pro tebe
10.01.2010 18:15:00 Agniezka
Divoká sonáta milování
Život je umírání
a smrt je součást života
nádhera, krásná báseň..přesně jsi to trefila..smrt je součást..není tolik času..
proto..promilujem ne jen deštivý den..
10.01.2010 17:09:00 ziriant
Máš úžasně ozvučený Život! :) A připomíná mi to jeden citát: "...dvě stejně naladěné struny se chvějí, i když se dotkneš jen jedné z nich."