MIMO ČAS

Říkáš, že padáš,
přitom žiješ mimo čas.

Svět je krut jako já
a já jsem krutý jako ostří nože,
jak doktor Faust, otrok ďábla,
a ten je můj služebník.
Panebože..
Také já padám s dobou, s hlavou na oprátce
a žiju mimo její čas,
zdrcený všude a vydán všemu napospas!!
A STAČÍ TRHNOUT ZA PROVAZ..

Tma, doktore Fauste?
Tma přede mnou, tma za mnou,
sedm bílých kruhů hvězd proběhnou,
než se noc k ránu sední,
jsi dva kroky přede mnou, a tím se všechno mění,
udělal si z mých přeludů
něco hodně všední.
Už nežiju,
jen padám dobou mimo čas,
kdykoliv chceš,
můžeš trhnout za provaz.

Podlost a nenávist,
hněv a mstivá hrůza,
kterou se opneme pokořeni,
se stává chlebem denním,
sýpky jsou prázdné,
vyčerpán je podíl,
chtěl bych jít a něco udělat,
ale nemám, proč bych chodil,
zatím co chléb prostoty a lásky
v nás dávno zmizel,
a dlouho tu nebude,
protože dlouho tu nebyl
a stejně dlouho zde není.

Nežijeme..padáme dobou mimo čas,
a stačí trhnout za provaz!
A STAČÍ TRHNOUT ZA PROVAZ!!!