Prokletá?

Anotace: ..

Sbírka: Kolem citů

Proč když tě vidím
mý básnický střevo
náhle oslepne
červenám se
stydím
A nenávidím klasiky
protože vedle nich jsem dřevo

Můj svět se otřese
proklínám Adama a fíky
a nestydatě obnažuju
svoje slova
oblažuju se
vzpomínkama na tebe
zas a znova

Dívám se do nebe
sním o prknech
jež znamenají svět
a toužím
svou lásku vykřičet
nahlas a skromně
po každém domě

Celá hořím
jako Hus po obhajobě
chci být socha kamená
- té nepodlamují se kolena
nebo být Johanka v hrobě

Tak proč tyhle pocity
snad Shakespeare mě proklel?
Nehynoucí láskou
mě svým perem propsal

/Kéž je ze mě popel/

..protože tys mě prostě dostal