Nevědomost

Anotace: Nevím, jak to nazvat, nevím, jak to popsat... Prostě to najednou bylo.

Strach svírající útroby,
němý výkřik nikdo neslyší,
věci, co nikdo nevidí,
pomstychtivá myšlenka v hlavě svrbí.

Ramena shrbená,
obnošený kabát,
slůvka nebojácná,
přestaň se Smrti smát.

Představí tě utrpení,
krátkým chvílím bolesti,
s černou vlečkou
z nočních můr.

Životy za sebou vlečou,
odhozené jako starý šat,
ústy nesmyslně hýbou,
vítej v čekárně na smrt.

Prázdné oči
ze všech stran
se dívají
pohledy nevinných pan.

Sám se zabíjíš
vlastním žalem,
city popíráš,
přežils, ale jen málem.