Zášť...

Utíká za plentu
kus
talentu
co nezvyklá

Směje se
nevadí jí nic
směje se

snad zná
víc

a až to dokoná
spadne
opona

nikdo nemá ji
rád
...

jen je
tak svůdná

a praštíš se
vším

jen ji uvidíš
oči zamhouříš

nad plísní
usmíváš se
...

co schází
když okouzlila
člověčí
zář

...
tam se nenajdeš
...

máš ježka v kleci
a v domě bez střechy
hledáš

ozvěnu

...

prázdné oči
máš
a pustinu
co odevzdáváš
snad
knězům

...
co nevěří
bohům
je to jen

odezva
a o tu stáli lidi
v oběhu

chci dělat docela
co zdá se
že se
půlí
ne zcela

...

snad
ještě kousek
zbylo
...

úcty

člověčí