Skica z periferie

I sebevětší město
Má svůj okoralý lem
Svět trochu nikoho
A trochu ještě náš
Kde betonu se v bázni
Hořce dovolává zem
A v druhé ruce lebedu
Křtí s planým heřmánkem

Kde stříbro slepých kolejí
Se v rudé hlince ztrácí
A chutná touhou po svobodě
Štíhlých polních cest
Vagóny tramvají
Rutina k městu vrací
S krutou psí věrností
Přes cimbál výhybek

K ostrůvkům lidskosti
K vývěskám jízdních řádů
Kde v sadu luceren
Oživlých navečer
Zapřísahá se lístky
Prošlými už v listopadu
Lednová noc
Jak nejčernější pasažér