V pohledu zrcadel

Zoufalci krvavým okem zaměří,
až ráno utne moc bídnému nápoji.
Projdou se po zničeném pokoji,
Kosti cítí čas, jenž osud vyměří.

Na podlaze střepy ti říkají,
plochá touha duši vykradla,
to proto ta rozbitá zrcadla,
zbytečnost hlučně šeptají.

Kdo by totiž sakra chtěl
vidět svůj obraz?
Vezmeš-li v potaz,
že dnes je ti na odstřel.

Pohled do zrcadel prozradí:
prohnutí koček soudobých,
žal skryt ve vínech sudových,
řekne: už ztratili jste naději

V prázdné láhvi se usídlila
pachuť cizí těl. Ta zůstává
spolu s pachem bez práva,
ruku v ruce pedofila.

To vše a mnohem víc skryto jest,
v myslích, jež nechaly se splést,
a každý večer znova vsadí v sázku,
své já, ti tiší blázni na provázku.

Nicotu v kruté hře života,
smění za mnohem větší nic.
Zbude jen temná prázdnota
V pohledu zrcadel se tkvíc.