Anotace: Přátelsví, láska, naděje, víra... Jedna a Jedna víla... Věnováno posledním měsícům, hlavně týdnům hledání. PS: Taky Tě mám ráda...
Zakalené střípky vínových kopretin
rozplývají se v chuti lesních jahod
na špičce toužících chuťových pohárků.
Sklenice pomalu chvěje se prázdnotou
a mysl si listuje v dějinách náhod.
Ze dveří pro kněžny vychází popelky,
kterým stýská se po hráškových kuličkách
a také po pánech ze začarovaných zámků.
Dlaždicové šachovnice černých a bílých
se třpytí nevyleštěnými odlesky pavučin,
protože čekají na dvě dámy z povzdálí,
které zasnily se do jarních lučin
v dvouměsíční dáli.
Sníh z myšlenek setřely stěrače
a spolu s ním povolily svěrače
trýznící duše i těla.
Dvě tváře,
dvě barevné svatozáře,
a dvě slzy,
každá stékající z oka jedné víly,
pro tajemství neusínající síly,
pro naděje a tajné víry,
které nikdy nevyhasnou.
Sny vyšité do oblak,
kopretiny poházené po louce
a slunečníky skrývající,
co mělo být dávno prozrazeno.
Jen červené tváře naznačují,
že chlad srdce nebude až tak horký.
Letmý dotek, zástava dechu,
Oči z vybroušených diamantů
hltají každý kousek jara,
léta a podzimu.
A jednou, brzy, Ti vítr přinese vzkaz,
ať už se konečně probudíš,
protože nastal náš čas.
:)
04.02.2010 11:42:00 | fuu
Sice to neni muj styl basneni, ale ty slovni obraty jsou hezke, napadite...proto tip :o)
03.02.2010 18:11:00 | Veru