Víla

Na horách vysokých každou noc sněží,
dívenka v peřinách bělostných leží.
O všemožných věcech jí pak zdá se
o potůčku, lese a jiné kráse.
Zatímco sny hlavou se honí,
celé přírodě zdá se o ní.
Ptala se všech bříza bílá,
kdepak žije tahle víla.
Odpoví pavouk skromně,
na kopci v našem domě.
Pak řek ještě bříze,
z nejjemnější příze
utkám jí křídla,
aby nahlídla
do nebíčka.
U Pámbíčka
zvonky zní.
Sladce spí
bílá
víla.
A
sní.