Stoletá

Anotace: Jakoby ten život byl moc dlouhý...

Někdy mi připadá, že už mám sto let.
Jako by ten život už neměl kam pokračovat,
jako kdyby neměl žádnou cestu vpřed,
cestu, na níž by stálo za to bojovat.

Jako by už toho nemohlo být víc než teď,
jak dlouho vydržím to přijímat, brát
s těmi ošklivými nárazy na tvrdou zeď,
co chce tu přede mnou snad napořád stát?

Jako bych si toho už užila víc než dost,
že za chvíli spustí se poplašné zařízení,
… … tút, tút, tút
…
Které nikdo neslyší.

Jako by naplnil se ten pohár,
pohár chuti? Výdrže? Odvahy?
A chtělo by donést nový
-prázdný.

Jako bych z toho byla už strašně unavená
a mizel přitom ten cíl, kam měla bych jít,
ta zavátá pěšina - už zcela zamlžená,
už není co dát a co si vzít.

Tak zmožená a unavená,
kdybych tak aspoň mohla
na chvíli si odpočinout…