Holčičko, neblázni...

Holčička,
s culíkami na hlavě..
Svírala v malé pěstičce,
máminy prášky...

Dívala se,
na ty barevné bonbonky...
A z očí,
jí padaly slzy...

Proč život,
jen rozdává rány?
A proč čas,
vyléčí bolavá srdce, někdy až příliš pozdě?

Maminka,
ta by jí řekla...
Aby nehloupla,
a šla si hrát...

Jenže maminka,
dnes tu s ní není...
A ještě dlouho,
nebude,

Holčička,
rozevře dlaň..
A vyhodí prášky,
z okna...

Malinká hlavička,
totiž ví..
Co může,
a co ne...

Dnes,
je realita o něco větší..
Znovu je zlomená,
a hledí na prášky v lékárničce...

Je jich tolik,
a tak snadné je si je vzít...
Zapít to whisky,
a odejít...

Tiše,
jen se svojí bolestí..
Nebýt ve světě,
který tolik ubližuje..

Bere si prášky,
a otevírá flašku...
Pár loků,
a je tak nějak mimo...

Sesune se na zem,
a třeští oči do tmy...
Nemůže uvěřit,
že se to děje...

Dnes,
byl správný čas na odcházení...
Nikdo nepřišel,
nikdo nerušil...

A tak,
jí táta najde až po třech hodinách...
Skácenou na zemi,
a zcela bez života...

Rozbrečí se nad ní,
jak malý kluk...
Je v jeho životě už třetí žena,
kterou mu smrt vzala před očima...