Melodie

Obepnula mne strunami, jako lana,
melodie náhodná, nebyla zvána.
Rozvinula v tichosti hebké,
měsíční mámení lehké.

Tóny jsou obrazem jemné tanečnice,
křehká víla, z dětské cvičebnice.
Kamení roztálo chodidel dotykem,
trní zpívá si v symfonii s kotníkem.

Bolesti nedbající, tančí v lukách.
Oddává se v něžných mukách,
citu vzdálenému, svému bolu,
ruce vkládá v prázdný klín dolů.

Kapka krve dopadá na lilií okvětí,
Měsíční sonáta, bolesti mé prokletí.