Anotace: Není to vlastně ani báseň, je to jen takový tok myšlenek naťukaný do klávesnice. Hlavně v tom proboha nehledejte hlubší smysl...
Chybí mi káva z kelímku,
kterou jsme si kupovali v kantýně;
ačkoli já jsem kávu nikdy neměla ráda
a naučila jsem se ji pít díky Tobě.
Chybí mi čajovna,
kam jsme chodili vždycky po hodinách Tvůrčího psaní;
ačkoli já jsem byla tvůrčí asi jako mikrovlnná trouba
a Ty jsi stejně vždycky chválil můj optimistický styl.
Chybí mi, jak jsi mi vyprávěl o Paříži
a já Tobě o Londýně;
ačkoli jsme byli v šedivém maloměstě,
a snili jsme o tom, že se tam oba jednou vrátíme.
Chybí mi Tvůj pesimismus,
který jsi vždycky zarytě obhajoval;
ačkoli já jsem byla rozená optimistka
a nakonec jsme se nikdy neshodli, co je vlastně lepší.
Jsi můj chybějící článek.
Tebe jsem dlouho nečetla, Alžbětko...
Báseň kouzelná, jako ostatně všechna dílka. Nenapodobitelný styl a optimismus tobě vlastní...
Ad anotace: proč v tom, proboha, nemáme hledat hlubší smysl?:D Teda když nechceš, tak ne, jenom mě tam rozesmálo to slovo "proboha":D
03.12.2010 12:47:00 | Grafomanická MIA
v těch jen tak naťukaných vzpomínek do klávesnice se nemusí hledat, ty smysl dávají;)
14.09.2010 16:22:00 | Lilien
To je strašně hezké, moc se mi líbí tvůj styl psaní, je takový lehký a přece kouzelný :)
15.03.2010 20:05:00 | Ariella13
protiklady se přitahují...
19.02.2010 21:48:00 | ROMAN LOHNERT