Bod nula

Slunce jiskří
v odlesku
křehkých vloček
umírajícího sněhu

tak kde je
radost v duši

paprsky hladí
kapky tající
ze zajatých střech

kam dopadnou
sotva tuší

modř nebe
v roztrhaných oblacích
rozeznívá
malá hrdélka

proč mysl plní
bezbarvá apatie

špína silnic nebolí
úsměv sklouznul
do vlnek louží

uvnitř
jako vetřelec
bod nula žije...