Vlčice

Ve sluneční září srst se jí leskne,
ladně běží zasněženým údolím.
Ostré tesáky v úsměvu zableskne
a vlčí vytí roznese se okolím.

Kráčí s hlavou hrdě vztyčenou,
na čumáku sněhové vločky.
Tiše kráčí chůzí vznešenou,
mrká na ostatní svými očky.

Vyslov její jméno - pohladí na duši
a vryjí se Ti do srdce ona písmena.
Řekni jej s láskou, ona Tě uslyší,
umí se chovat jako duše spřízněná.

Z dálky doléhají hlasy ostatních,
bez okolků pádí dál za svými druhy.
Proplíží se kolem zdí hradních,
aby zbytečně nenarušila lidské kruhy.