v poutech poupat...

toulal se v pustině
s temnou minulostí
měl to rád
nepodléhal kolektivitě
možná i proto
že vypadal divně
a zřejmě by nezapadl
ani do propasti...

pomalu se coural
po neznatelné cestě
až se ocitl
na zvláštním místě
kam jej dovedly
pocity událostí...

byla tam...

postávala na rohu
přivázaná
u toho domu
na samotě
otloukaná
plná šrámů
ostříhaná jako dítě
s hliněnou nádobou vody
v rukou
a přesto se usmívala
záhadnou neovladatelností...

čekala jsem tě...

vypadala
jako černá luna
nepodřízená
Šalamounova hvězda
vyzařující
solitonové vlnění
přetékají energií
a já se ocitl
v jejím ohnisku
vyvíjení...

skryté myšlenky se zhmotnily
nedořešené situace se objasnily
a genius tempori
se propojil s geniem loci...

teď už mě můžeš odvázat
půjdu s tebou...

milá Démonická Lilith
ty budeš vždycky mou...

první...