ve sněhu a ledu úhorů...

z neznámých důvodů
stoupám úvozem
poháněn nejasnou vizí
stále rychleJI
rychLEJI
RYCHLEJI
NA DORAZ
na vrchol před sráz
s výhledem do údolí…

tam nahoře
odhodil jsem oheň z plic
do jarního tání
usadil se na zbytcích
kamenného valu
do úsměvu
chvějící se bránicí
pozoruji hru měsíčních paprsků
s temnotou divokého hejna mračen
umně naháněných
lišáckým větrem
předvádějíc bizarní koláže
po osiřelých pláních...

osminohý sklepník
v ruinách vysídleného domku
zamžoural
zručně přehmátl
a zmizel do nočních stínů
před nakukujícím úplňkem
převažující rotací
jako listy vrtulníku…

ticho dávných míst
zatížených životem
prosakuje mým tělem
promlouvá
a já rozumím...

svá tajemství totiž může prozradit
jen zasvěceným...