Nositelka radostného náboje

Když slunce odkryje mraky,
V tu chvíli věřím na zázraky.
Z paprsků splétám zlaté nitě,
Každou myšlenku chytám do sítě.

Jsem pletař dobré nálady a naděje,
Společně odfoukneme šedivé závěje
Strachu, jež tě spaluje svým žárem
A z beznaděje tvoří si obsáhlý harém.

Neboj se létat! Netvař se, že ti nenarostly perutě!
Přestaň ve tmě tápat! Se mnou se neboj závratě!
Já ponesu tě kamkoliv, budeš-li si to přát,
Těším se až se naše duše budou v nebi hřát.

Konec je tápání, konec je koncům,
Prostor nechejme radostným zvoncům.
Kupole chrámů možná pokryje měděnka,
A z chladu vzejde jedna malá sněženka.