Anotace: jedno, už víc jak měsíc staré dílko, tedy vlastně již trochu archivní
Čekám, až konečně přijdeš domů
(ale to neznamená,
že každý den
po večerech
sedím doma).
Čekáš, až Ti řeknu,
že vím jistě kdo jsi
(Promiň, jak dlouho
si mě za nos vodil?
Blázne, řekni mi.)
Jak dlouho budeme se
ještě míjet a pak čekat?
Prosím, rozhodni.
Tak přijdeš?
Můžu dát
ohřát večeři?
(Promiň, jak dlouho
si mě za nos vodil?
Blázne, řekni mi.)
Jak dlouho budeme se
ještě míjet a pak čekat?
Prosím, rozhodni.
Tak přijdeš?
Můžu dát
ohřát večeři?
***
06.03.2010 22:21:00 | ROMAN LOHNERT
Čekání to bývá sladké,
ale smutné když je marné
samozřejmě na lásku
přeji ať je plodné
byť jen na chvilku
u tebe se milý octne.
06.03.2010 20:29:00 | s.e.n
polibek na nastavenou tvář
vůně zástěry a domoviny
za dveřmi, kde svět je jiný
tam neříká se „vař, hrnečku, vař“
***
Jiří senior
03.03.2010 18:04:00 | j.c.