Pusť se mého svědomí (Zpověď první strany)

Anotace: je mi to jasné

Mezi stehny palčivá bolest,
místo talismanu svírám uzel,
konopí týrá zápěstí, kotníky,
jablko, přinucená večeře,
šťáva slizská,
bolí mě zuby.

Světýlka rozsvěcená dalece,
jasnozřivá,
zatuchlý pach,
benzín...

Smířlivé rozhlížení
a netknutelnost, nehybnost,
nemá smysl bojovat,
postavy bez tváří se sklání,
kapucínci,
nemilí, rozmilí.

Možná to tak mělo být,
maminko, mami,
proklínám řasy,
které jsi Ty zplodila a milovala,
teď je hanobím.

Pod mostem se seřadila zvířátka,
aby mě pozdravila,
nesnáším tu jejich přítulnost.
A to velké, tlusté je nejdotěrnější,
jeho dech loudí se smrdutě do mé mysli.

Lapené oči zvířátka olizují,
když se nemůžu pohnout.
Hladina stoupá,
rybičky proplouvají v šumu,
nedívají se okolo
a venčí své jikry.
V protisměru plavu svými vlastními ploutvemi...

Zprzněna nevinnost,
oboustranný přehled,
je mi to jasné.