Poetická chvilka

Vždy když nastane tato poetická chvilka
působím jak na dřevo pilka.
Prořezávám se tím dřevem prožraným
jdu dialogem autorem napsaným.

Autorem který už něco zažil
ať byl doma a nebo pařil
ať hladověl či vařil
čímž si život lehce zmařil.

Tak jako já a můj život
působí jako kyvadla kyvot.
Jednou je vlevo potom vpravo
mám na život vůbec právo?

Možná ne však spíš ano
kde najdu pomocné lano?
To co mne vytáhne z ostří nože
říkám si o pomoc, ach můj Bože!

Vesmíre prosím nabij svou sílu
žádám tě pošly mi prosím vílu
ta která uchvátí srdce moje
dřív než to všechno půjde do loje.