Milenec, ne vrah!

Můj milý sedí na posteli
a pohledem mě k sobě láká,
dřív než naděju se, župan mi zručně svléká.
chladné jeho tělo, chladný jeho dech,
však zvláštní úkaz věru - je ten jeho tep.
Srdce bije v jeho hrudi pomalejc než pomalu,
ale s jeho krásným tělem klesá dolu a pak nahoru.
Můj milý není člověk, přestože tak vypadá.
že zima mu je, to on nikdy nepozná.

V jeho hlavě nevím co se honí
a někdy mám z něj strach.
On ví,že se ho občas bojím,
a věřte není těžké se ho bát.

Vyčerpáním klesá k ůžku,
ale stále mfě objímá,
z vlasů vytáhl mi stužku
a na stolek ji dal.
Je mi vždy velkým šokem,
když vschopí se a miluje mě dál.

Víte, on byl zvláštní a bylo mu moc let,
i když vypadá na třicet, znal stokrát celý svět.
Tělo mladě vypadá, ale třista už mu bylo,
chodí si a miluje mě - místo aby v hrobě hnilo.

Neznáte ho - to je dobře,
jěště aby tak!
"Kůlem trefte jeho srdce
a pak rychle zakopat!"

Vraždit umí každý,
ale nechat žít to je umění..
ona se sebeobrana od vraždy lehce zamění.

je to upír - to je ale jedno.
Nevraždí, tak nezabte ho!