Anotace: kdo na ně věří? ...sen
Sbírka: Symboly a čáry
Mráz
mi tě nakreslil
na zpětné zrcátko,
tulení maminko,
tukaní mláďátko –
leskla ses do očí
když slunce vstávalo,
zpívala´s: Za květ dík...
Já šeptal: Za málo...
–
Svět se pak rozletěl
do šíře –
do délky –
:-*
Jen z tvojí kůže chci
pod hlavu opěrky.
01.04.2010 22:04:00 kofka
Už první verš mě dostal do kolen a před dočtením sem prostě nevstal...takže tady teď klečím a na kolenou řvu:SUPER TIP JAK CYP!!!
10.03.2010 21:14:00 uživatel smazán
Kůži a peří jako deku do toho mrazu, už mi z té klendry vstávají vlasy...
09.03.2010 15:01:00 Actafool
nenapadá mě jak dostat do komentáře fascinovaný výraz v mém obličeji nad touhle parádou...
09.03.2010 14:16:00 Mbonita
tuhle tvou poetiku zbožňuju Františku...je to něco nepostižitelně krásnýho ,kousek tvý osoby darovaný v textu:-)
ST
09.03.2010 11:11:00 uživatel smazán
nádhera ST!!!
09.03.2010 10:30:00 Hazentla
Hernajs..to není báseň, to je snad zaklínadlo...už ji čtu asi po desátý a líbí se mi čím dál víc...
To je nedovolené použití černé magie...asi to budu muset hlásit :)))