Zůstanu stejný.

Já štasten jsem když Tebe zřím,
to jistě není veršem mým,
já volím slova jinačejší,
když oslovit chci mou nejmilejší.

Nejmilejší bytost mezi Všemi,
co prochází se po této zemi,
jistě že mnohé mám taky rád,
však jenom jí mohu milovat.

Slova pro Vás, ta budou stejná,
vždytˇ moje mluva je též obyčejná,
chci aby každý mi vždy rozuměl,
co jsem tím veršem říci chtěl.

Vás co jste lid jen obyčejný,
který, vždy a všude zůstává stejný,
co nepřetvařuje se před vrchností,
pýcha a faleš co ho zlostí.

Jsem jenom člověk prostého ražení,
Mé psaní v tento čas,jistě se nezmění,
snobům těm nechci ničím se zavděčit,
Tebe chci člověče,svým psaním potěšit.