Otevřít okenice,
zamlžených oken
za chladného podzimního úsvitu,
zahaleného do závoje mlhy.
Kde v hnědavých stéblech trávy,
osud skrytě učí pavoučky
navlékat kapky rosy
na jejich nitky.
V kamnech vyhasly
poslední uhlíky tepla.
Za kopcem houká
první
ranní
vlak...
Kdyby ses tehdy otočil, seděla bych za tebou a jenom trošku bych se usmála.
Dobře se mi četla.
11.04.2010 18:09:00 | prostě Zuzana
Ale atmosféra je to vážně půvabná, možná jsi tam nechtěl jezdit (ani já ježdění na chatu nesnášela a nesnáším), ale něco hezkého v Tobě určitě zůstalo :)
18.03.2010 20:30:00 | dandelion-meadow
Já to na chatě nesnášel a doteď jsem si k chataření nevybudoval pražádný vztah. Jen jsem chtěl zachytit tu atmosféru rozbřesku odcházejícího léta :)
16.03.2010 21:34:00 | Neldor