Ještě chvíli

Včera narostla mi křídla
nečekaně bez peří.
Avšak tak trochu létám,
i navzdory těm tvým větám.
Když i ta trocha citu zřídla.

Smolný pach tiše udeří,
na zbytky citu,
sbaleného do papíru.
S upřímností zas na štíru,
hledám pravdu v kadeři.

V hru sešitu,
z otěží zvyku,
chtěli jsme se v jistotě hebké státi,
jednou se tomu snad i budem´ smáti.
Však nyní zrada smrdí tu.

V tvém dotyku.
Cítím stejný chlad,
který čpí i ze mě samé,
tichem zní řeči plané.
Ve lži ze zlozvyku.

V řádu starých vad,
si tiše vytrhám pírka.
Ne, ještě nejsem připravena
Ještě chvíli býti zaslepena,
vklínit si dýku do zad.