S novými objevy
ztrácím předchozí strach,
tvým pohledům se bráním,
snažím se vzpomenout,
kolik bolesti jsi mi způsobil.
Tolik těch krvavých slz
vsáklo se do mých polštářů,
tvoje ruce hledají známá místa,
prodírají se lidskou krajinou
a ty nahradíš realitou vzpomínky.
Nešťastná ze své slabosti,
proklínám obnovené touhy,
naposledy se odkrývám,
abych do tmy směla se vrátit.
Inu, asi nemá cenu zbůhdarma mlátit do klávesnice... natož škytat...
I tak držím palce.
19.03.2010 21:56:00 | La Suneteto
Hlavně žádný strach :-)
18.03.2010 20:36:00 | Chancer