VE SPLETI DOTYKŮ

VE SPLETI DOTYKŮ


Do spleti budoucích dotyků,
se vkrádá minulost,
jak nezvaný host,
jak nepřátelský periskop,
co šmíruje mi záda.

Bolest starých dob
co nutívá mě do vzlyků,
vnucuje mi hrob,
a dělává to ráda.

V mé zrezivělé nádraží
už nepřijede touha
ta lačná s celou bagáží
co chce dobýt svět.

Snad nostalgie, pokora,
umírněnost pouhá,
Však rozvernost co doráží
tak ta tu vloni byla naposled!

Já připíjím budoucnosti,
nadějím a sobě,
a všemu co je nepoznané,
a není toho málo,
vždyť těžko zklame to,
co nenastalo!

Zmizte vy staré bolesti,
zmizte v hrobě,
vím cestu ke štěstí
budoucnost těžko přižene,
vy však,vy už vůbec ne!!