Lyřin příběh

Anotace: Pýcha předchází pád...

Chvíli jsem se koupala v tvém hvězdném třpytu,
Chvíli jsem tě hladila než jsem tě vyhodila z bytu.
Šel jsi jak poslušná ovečka, v očí měl jsi chlad,
Neuvědomil sis že „Můj dům, můj hrad“

Za pár neděl náhodou jsme se potkali,
Přívětivým úsměvem jsi mě k sobě zval,
V kapse jsi však hladil jedu ampuli,
V ten hrozný čas padl můj bílý král.

Neviděla jsem blížící se neštěstí
A pod závojem míru.
Jsi mě táhl přes celé náměstí,
Mě, ubohou Lyru.

Svlékla jsem si kabát, lákal jsi mě dál.
Pak s krutým úsměvem jsi glosoval:
„Tohle je můj dům a můj hrad,
Jed je nanic, s nožem si budu hrát.“

Co zbylo z mojí pýchy?
Co zůstalo z mé vášně?
Jen k peklu tíhnoucí hříchy,
A krvavé tělo v zapadané kašně.