SKOBIČKA

Tajemná navždy zraněná,
je duše jinou zklamána.
Lehko prý mají léčit slova,
"né vždy,stačí to",odvětí hlava.

Duše pláče sama v zákoutí,
čeká, kdo vysvobodí jí z houští.
Hlava se sekla, nechce myslet,
natož vysvětlovat či přemýšlet.

Žije v blázinci přezdívaný,
schizofrenický"Skobička".
Od dětství osamocený,
rozhovoru se zříká..

Když promluví tiše,
vypráví o boji a selhání.
Nemocná teď jeho duše,
nezvládl nápor,přišlo selhání.

Proto nehrajte si s city člověka,
občas lidé zkouší druhého náturu.
Nechť Vám,jde příkladem za hru,
utrápený dvojhlasný Skobička...