S Bídníky na cestách

.
Na dvě sta urputných Herodesů
ubíjí zárodky mých snů,
zkouší, co ještě všechno snesu,
než k Tobě svou touhu přenesu.

Na dvě sta milníků
trasu mou míjí,
na dvě sta patníků,
stromů i pražců
v zákrytu míhá se
na cestě domů.

V souboji s fóbií
z železných draků
bezpečně zbaví mne
na duši mraků
osudy Bídníků,
věrných mých strážců.

Napolo ve spánku
a na půl v bdění
naslouchám příběhu,
jenž dočkal se zhudebnění,
s lehkostí pod kůži vstupují slova
libreta páně Borovcova.

Příběhy bídy člověčí,
i teplo lásky, bezpečí,
v touze žít pokojně,
zbavit se pout,
dýchat zas svobodně,
mít koho obejmout ...

"Volný jak pták zas dýchat smím,
po větru jít a hvízdat s ním,
k nebi mám blíž a svět se jasní.
Z kaluže pít je slast a dar,
dvacet let pryč a já jsem stár.
Kdo za to moh, čí je to hřích,
vinen je každý, každý z nich.
Hle, úsvit vklouz mi pod kabát,
co má mi vzít, co má mi dát?"

Kola dál v rytmu hudby zní,
než kilometr poslední
na cestě za láskou pokryje prach.

S Bídníky na cestách
už nemám strach.
.